Sudová Plzeň

Město, ve kterém se zastavil čas v minulém století, nedokáže zachránit ani moderní koncept restaurace. Skleník do puntíku potvrzuje úzus, že byste se měli mít na pozoru již ve chvíli, kdy se o sobě podnik veřejně prohlašuje, že má nejlepší pivo ve městě.

Začněme příjemnější stránkou věci. Pro neznalce vypadá pivo na první pohled v pořádku. Hladinku znají a umí ji načepovat. Bohužel zde provozují systém, čepuje ten kdo jde zrovna kolem výčepu, a na tom to celé padá. Stačí se zahledět podruhé a objevíte jasné nedostatky v čistotě skla, neboť:

• nepoužíváme houbičku
• nechladíme sklo
• příležitostně sklo před čepováním ostříkneme

Výše uvedené pramení z již řečeného, není zde žádný výčepní. V důsledku toho nelze čekat, že byť vizuálně uspokojivé pivo, bude pitelné. Správný výčepní se totiž o výčep stará častěji než jen při sanitaci potrubí. Výsledný nápoj je trpký a nemá s typickou hořkostí pro Prazdroj nic společného.

Vzhledem ke zklamání vyvstává otázka, jestli je reklama pravdivá, jak tragické podniky musejí být v okolí. Nebo je majitel pouhým odrazem města a stále se neprobudil z minulého století?

Na samé periferii Pardubic se nachází stavení s tankovým pivem a pizzerií. Už samo o sobě tato kombinace, ze zkušeností, nevěstí nic dobrého a osobní návštěva nám to potvrdila.
Pivo dostanete do nepříliš dobře umytého štulcu – tady se holt někomu nechce používat houbička. V tomto případě bych dal snad i přednost myčce, než riskovat opar. Na druhou stranu, sklo bylo studené, pivo též a nemělo žádnou pachuť. Chuť za 3,5*, vizuál za 1*.
Přitom by stačilo by málo, vlastně jen chtít, pořídit pořádné sklo, a hned by to tu bylo fajn a pardubičtí měli důvod, proč vyrazit do Popkovic/Svítkova. Takhle zůstanou u prostého objednání pizzy přes internet.

Při čekání nad odbavení můžete svůj strach z létání zahnat průměrnou sudovkou, nicméně dobře načepovanou hladinkou. Teplota je v pořádku, sklo krásně čisté, jen sem cestovatelé moc nechodí a nemají tu díky tomu výtoč.

Na břehu Visly dostanete v hipster vegan kavárno herně průměrně pitelnou a hezky načepovanou Plzničku. Bohužel do teplého skla, které prošlo myčkou.

Proti hotelovému standardu si zde zaslouží půl bodíku navíc za snahu a povedenou hladinku. Jinak je bohužel pivo teplé a v tomto případě tomu nepomáhá ani skladování skla v lednici. Jestli to nebude tím, že asi moc nechladí.

Hokej a pivo a patří k sobě. Pokud je pro vás obojí srdcová záležitost, pak se nenecháte odradit a dokážete otevřít nejzápadnější Radegastovnu v republice – věřte, že z Nošovic do Chebu je to cirka 550 km.

Pokud do zdejší tankovny trefíte, a že to dá práci, pak se budete mít pocit jako ve VIP skyboxu. Zdejšímu interiéru dominuje socha pohanského boha a výčep, který je stylizován rovněž tak, jako by byl vytesán z kamene. Za ním stojí zkušení výčepní, proto ať již jdete na hokej, zabruslit si nebo jen tak na pivo, vždy dostanete parádně ošetřený a načepovaný zlatavý mok.

Jen škoda lokality, resp. mizerného označení podniku. Radegastovnu přespolní stěží najdou neboť ani mnoho místní netuší, jaký poklad se uvnitř stadionu ukrývá.

Tento podnik působí dojmem, že jsme do „závodní jídelny“ přidali výčep a pár stolů, aby se hosté mohli posadit a nemuseli postávat u výdejního okénka.
A vše tomu napovídá. Jídlo je provedením i chutí na úrovni socialistické vývařovny a k pití dostanete do skla z myčky stěží identifikovatelný nápoj.

Tato pivnice nabídne vcelku smíšené pocity. Má skvělou atmosféru, je to jedna z tradičních ikon, které v Praze můžete navštívit. Kvalita je ale trochu na houpačce.

Jednou je pivo řízné a velmi dobré chuti s krásnou mikropěnou. Jindy je zase pivo čepované do skla, kde jsou nepatrné zbytky mastnoty, čemuž odpovídá následná kvalita pěny, která je ve výsledku potrhaná a nemá požadovanou konzistenci.

Podnik je třeba ještě vyzkoušet.