Po pěším výšlapu na vrchol dokážete odpustit vizuální nedostatky. První lok zafunguje na žízeň, ovšem již při druhém se dostaví efekt, který jste čekali. Trpkou bublinkovou limonádu ze skla mytého v myčce nechcete pít zadarmo, natož za 62 Kč. Pokud na Ještěd vyrazíte v létě, najdete tu otevřený kiosek, a v něm si raději kupte plechovku.
Moderní pivnice na sídlišti, kde vás pivo neurazí.
Město, ve kterém se zastavil čas v minulém století, nedokáže zachránit ani moderní koncept restaurace. Skleník do puntíku potvrzuje úzus, že byste se měli mít na pozoru již ve chvíli, kdy se o sobě podnik veřejně prohlašuje, že má nejlepší pivo ve městě.
Začněme příjemnější stránkou věci. Pro neznalce vypadá pivo na první pohled v pořádku. Hladinku znají a umí ji načepovat. Bohužel zde provozují systém, čepuje ten kdo jde zrovna kolem výčepu, a na tom to celé padá. Stačí se zahledět podruhé a objevíte jasné nedostatky v čistotě skla, neboť:
Výše uvedené pramení z již řečeného, není zde žádný výčepní. V důsledku toho nelze čekat, že byť vizuálně uspokojivé pivo, bude pitelné. Správný výčepní se totiž o výčep stará častěji než jen při sanitaci potrubí. Výsledný nápoj je trpký a nemá s typickou hořkostí pro Prazdroj nic společného.
Vzhledem ke zklamání vyvstává otázka, jestli je reklama pravdivá, jak tragické podniky musejí být v okolí. Nebo je majitel pouhým odrazem města a stále se neprobudil z minulého století?
Na samé periferii Pardubic se nachází stavení s tankovým pivem a pizzerií. Už samo o sobě tato kombinace, ze zkušeností, nevěstí nic dobrého a osobní návštěva nám to potvrdila.
Pivo dostanete do nepříliš dobře umytého štulcu – tady se holt někomu nechce používat houbička. V tomto případě bych dal snad i přednost myčce, než riskovat opar. Na druhou stranu, sklo bylo studené, pivo též a nemělo žádnou pachuť. Chuť za 3,5*, vizuál za 1*.
Přitom by stačilo by málo, vlastně jen chtít, pořídit pořádné sklo, a hned by to tu bylo fajn a pardubičtí měli důvod, proč vyrazit do Popkovic/Svítkova. Takhle zůstanou u prostého objednání pizzy přes internet.
Při čekání nad odbavení můžete svůj strach z létání zahnat průměrnou sudovkou, nicméně dobře načepovanou hladinkou. Teplota je v pořádku, sklo krásně čisté, jen sem cestovatelé moc nechodí a nemají tu díky tomu výtoč.
Tato útulná hipsterská kavárna se může v Krakově pyšnit titulem „jediný podnik s tankovým plzeňským pivem“. Bohužel zcela neprávem, neboť se o daný poklad neumí starat. Sklo myjí v myčce a ke svědomitému čepování mají kreace slečen s pivním sklem za výčepem daleko. Navíc jsem se s největší pravděpodobností trefil do termínu, kdy nedávno probíhala sanitace. Bohužel však byla odfláknutá, a výsledný nápoj byl cítit po chemii.
Na břehu Visly dostanete v hipster vegan kavárno herně průměrně pitelnou a hezky načepovanou Plzničku. Bohužel do teplého skla, které prošlo myčkou.
Proti hotelovému standardu si zde zaslouží půl bodíku navíc za snahu a povedenou hladinku. Jinak je bohužel pivo teplé a v tomto případě tomu nepomáhá ani skladování skla v lednici. Jestli to nebude tím, že asi moc nechladí.
Hokej a pivo a patří k sobě. Pokud je pro vás obojí srdcová záležitost, pak se nenecháte odradit a dokážete otevřít nejzápadnější Radegastovnu v republice – věřte, že z Nošovic do Chebu je to cirka 550 km.
Pokud do zdejší tankovny trefíte, a že to dá práci, pak se budete mít pocit jako ve VIP skyboxu. Zdejšímu interiéru dominuje socha pohanského boha a výčep, který je stylizován rovněž tak, jako by byl vytesán z kamene. Za ním stojí zkušení výčepní, proto ať již jdete na hokej, zabruslit si nebo jen tak na pivo, vždy dostanete parádně ošetřený a načepovaný zlatavý mok.
Jen škoda lokality, resp. mizerného označení podniku. Radegastovnu přespolní stěží najdou neboť ani mnoho místní netuší, jaký poklad se uvnitř stadionu ukrývá.
